Člověka by možná napadlo, nakolik je obecná psychologie národa propojená s podobou a nejobvyklejšími formulacemi jeho jazyka – proč angličtině nedělá pasivum jediný problém, naopak je v ní uhnízděno s nenuceností a grácií dámy volných mravů v rudém ušáku, a v češtině působí v doslovném překladu jako pěst na oko? Netuším, ale fakt je, že pasivum je další z takzvaných falešných přátel chudáka překladatele a tlumočníka, který se už tak probíjí houštinou zrádných a krvesmilných Hujerů, kteří neopatrnému vrazí kudlu do zad, ani se nenaděje.

Trochu odbočkou mě toto téma přivádí na téměř filozofické zamyšlení. Myslím, že názor, že překladatelé značnou měrou formují budoucí tvar svého jazyka, je už poměrně rozšířený, nakolik je přijímaný si netroufám odhadovat. Ale za svůj mladý život jsem měla možnost to skutečně pozorovat v praxi. Měla jsem to štěstí, že jsem mohla pracovat v poměrně úzce specializované oblasti, která v Čechách před svým příchodem neměla odborný ekvivalent, a celou terminologii a prvotní překladové materiály si vytvářeli specialisté v tomto oboru, vybavení jen 1) běžnou uživatelskou znalostí angličtiny, 2) vírou, že je nutné být v překladu „naprosto přesný“ a 3) zjevně poněkud funkcionalistickým přístupem k jazyku, který by se v kulinářské oblasti dal vyjádřit nesmrtelnou větou bábinky Betty MacDonaldové: „Je to jen výživa pro tělo, moc se s tím nepárej. Chlapi sou prasata, ty sežerou všecko“. I zavládla pasiva. Dnes už má zmíněný obor mnoho vlastních výborných prvoplánových překladatelů, ale – a tím se vracím k původnímu zamyšlení – dodnes si mi občas někdo z uživatelů, kteří nadšeně prošli těžkými pionýrskými dobami prvních publikací, postěžuje, že mu v této literatuře přijde přirozenější napsat: „A teprv pak námi bude dosaženo“.

Nezbývá mi než se vrátit k tomu, čím nás osvítili ti obdivuhodní lidé ve škole – nepřekládáme formu, překládáme význam. Nesledujete Červeného trpaslíka? Vzpomínáte si na díl, kdy se na palubě lodi Červený trpaslík objevil telepatický (a romantický) tvor Slizka? Slizka byla vlastně dokonalý překladatel a tlumočník. Každému, kdo ji viděl, se ukázala jako ta nejsvůdnější bytost jeho života. Pro každého vypadala jinak, ale každému komunikovala totéž sdělení – toto je kráska.

A proto Slizkám a kráse zdar! Někdy je pasivum potřeba. O to se nehádám. Ale věřím, že na ně námi nebude patřeno nezdravě často.  Howgh a krásný den.