V minulém hnidopišení nad prodejností přivlastňovacích zájmen jsem si vzhledem k roztažnosti vlastního slohu nechala jeden aspekt jejich mravní uvolněnosti na jindy. Od památného roku 1989, kdy se naše hranice otevřely svobodě (a nezanedbatelné výhodě neomezené zásoby vložek, toaletního papíru a banánů), do našich zemí také začal proudit silný jazykový vliv angličtiny posílený faktem, že v té době bylo 1) menší množství překladatelů, 2) všeobecný názor, že základní orientace v angličtině na překládání stačí (a mnohdy také stačit muselo a stačilo). To pravděpodobně živil šílený zvyk překládat ve škole větu po větě poutavé a informativní články o tom, že pan Novák má krásný byt v Glasgow a rád pije limonádu, a pokud se člověk prokodrcal skrz, hlava nehlava, stylistika nestylistika, bylo vše v pořádku. A tak se stalo, že od devadesátých let poměrně zhusta nepokyvujeme hlavou, ale svou hlavou, neřežeme se do nohy, ale do své nohy, a nehrozíme prstem, ale svým prstem. Pro mě osobně je tento návyk zdrojem značné rozjařenosti, tomuto nešvaru nevyhnutelně propadne každý, kdo s překládáním začíná, takže se s podobnými radostmi setkáváme neustále. Nevím, jak vás, ale mě věta typu „Pohrozil jí svým prstem“ dovádí k závěru, že dnes hrozil svým prstem, ale jindy jí možná pohrozil prstem někoho jiného – což se nepochybně nemohlo minout účinkem, dovedu si představit, že to mohlo být gesto poměrně dost výhružné.
A z toho vyvozuji své vlastní obecné pravidlo pro nadměrné používání přivlastňovacích zájmen v běžné češtině, protože žádné oficiální se mi zatím najít nepodařilo. Pokud je jasné, že v běžném společenském styku a v rámci běžných trestních zákonů bych se použití daného objektu který by byl cizí, (prst, hlava a podobně, u tělesných součástek je to nepochybně nejmarkantnější), spíše vyvarovala, zájmeno vynechávám. Příznivci vynikajícího Jiřího Kulhánka tak mohou v české stylistice objevit nový druh inspirace, který je, přiznávám, velmi lákavý, pro standardní překlady se ale pravděpodobně budeme muset držet zkrátka 
Kynu tedy laskavému čtenáři svou pravicí a s úklonem své hlavy mu přeji pěkný den.